Olovo proletí stvůře, která nejvíce připomíná gargoyla stvořeného ze samotné tmy, hlavou. Bořivoj s jistou úlevou naslouchá zvuku prasklé lebky a sleduje, jak se netvor se zacukáním v křídlech poroučí k zemi. Z chodby se však do místnosti cpou jeho bratříčci; ovšem opět jen aby schytali další dávku olova. Když vypálí Jánský poslední kuli a vysype z bubínků prázdné nábojnice, je již klid. Karel vypálil třikrát a také zakládá do pušky nový náboj.
"To bylo vše?" zeptá se.
"Pochybuji," zamručí Bořivoj temně.
"Nebylo," kývne hlavou Podiven a v tu chvíli se zboří zeď a přes tu se sápe chrlič s jen hlavou dobré dva yardy dlouhou.
"Žer, bestie!" kopne mu Bořivoj blízkou židli do tlamy a hned za ní pošle salvu kulí, pročež už je z jeho revolverů v místnosti nadýmeno jak v udírně.
Židle praskne a lidé jsou zasypáni pilinami. Gargoyl narve do místnosti i pracku, smete s ní Karla na zem a jen nadlidsky rychlé reflexy umožní Bořivoji na poslední chvíli uskočit. Tlapa chytá křičící Lenoru a monstrum se stahuje zpět do hlavní lodi.
"Ne!" vykřikne Bořivoj, ale v tu chvíli na něj kvůli otřesům místnosti spadne knihovna stojící v rohu, zpod které se jen pomalu a s námahou zvedá. "Podivene! Dělej přece něco!"
Oslovený jako by se probral ze spánku. Podívá se na Jánského, pak na zmítající se Lenoru, do ďábelských očí gargoyla a na svou pěst okovanou hřeby. A pak už letí vzduchem a zasazuje hrozivou ránu přímo na špici zrůdné hlavy. Gigant není mrtev, jen se omráčen na chvíli zastaví, což je pro Podivena dost času na způsobení otevřené zlomeniny v paži a na utržení ruky v tom místě. To už se dostává Bořivoj zpod knihovny, bere Karlovu pušku, přišlapuje bestii spodní čelist k podlaze a posílá kuli skrz oční jamku přímo do mozku. Bezvládné a ohyzdné tělo padá nazpátek do chrámové lodi, kde zády drtí a láme lavičky.
Farář sundává z vrat petlici a nahlíží dovnitř. První, co spatří, je Jánského planoucí pohled, a vteřinu na to už má kulku v koleni. Padá k zemi a křičí bolestí.
"Mluv!" přikáže pistolník úsečně.
"Démoni! Za nic nemůžu! Musel jsem je poslouchat... Musel, protože..."
Zem se zachvěje a z újezdové cesty vyrazí vzhůru obří odporná dlaň s bestiálními drápy, která se sevře kolem proradného kněze a stáhne ho do hlubin.
"Co to, k čertu?!" zakleje Karel, který má rozbitou hlavu ovázanou kusem hadru, a míří na zvlněnou zemi.
"Ano, přesně tam, řekl bych," kývne hlavou Bořivoj a pak se podívá na Podivena: "To byla dobrá práce, tam nahoře."
"Už mi věříš?"
"Věřím co? Viděl jsem jen chlapa, co umí rychle a silně udeřit, nic víc."
"Dobrá. Pomoz mi najít mé zbraně a pak..."
"Pomohls nám," řekne Bořivoj. "Ale na naší cestě se nic nemění. Vezeme slečnu do Neapole a neděláme žádné zbytečné zajížďky."
"No, budiž," pokrčí Podiven rameny.
Z kostela vykráčí naštvaná Lenora. Nohy má volné, ale kolem hrudi a rukou má stále sevřené monstrózní prsty a za sebou táhne mazlavé zbytky ruky.
"Vy jste mi teda gentlemani, nechat mě v tom! Co když to je jedovaté? Nebo prokleté?"
Bořivoj se ušklíbne, vytáhne nůž a jde dívku ze sevření vyprostit.
Žádné komentáře:
Okomentovat