Kovář Jech je sice rychlý a silný jako déšť meteorů, přišel však ze světa, v němž znal pouze kovadlinu, měchy, kleště a knížky lidového čtení. Bořivoj Jánský vedle toho zabil již více lidí, než mnozí za celý život byť viděli, a kovářovy pohyby jsou tak pro něj snadno předvídatelné. Když oba padají z vozu, vytuší, že se Jech chce teleportovat, zarývá prsty do jeho kabátce a ještě před dopadem jsou opět v kymácející se drožce. Kovář je už rozčílen takřka doběla, skřípe zuby a je vidět, že by Bořivoje nejraději rozerval vejpůl, kdyby mohl.
"Prrr!" zvolá Karel a celou vahou těla táhne otěže nazpátek, neboť před nimi je prudký sráz dolů k řece.
"Pane..." chce se Karel otočit, ale Bořivoj v tu chvíli i s kovářem proletí kolem něj a pokračují dál do zšeřelého koryta řeky.
Nad hlavami mužů se sevře černá hladina a ve stále velké rychlosti narazí na dno. Sotva se Bořivoj probere z rány, už mohutnými tempy spěchá k hladině. Vylézá na hladinu, parakotoulem se vrhá k prvnímu velkému kamenu, zdvihá jej nad hlavu a čeká nad hladinou. Kovář z ní vyrazí čelem kupředu jak běsnící žralok, díky čemuž však rozbíjí kámen o svou tvář.
"Uh!" zamručí Jech s odštěpky v lehce zakrvácené tváři a tápe kolem sebe.
"To by bylo," zamručí Bořivoj, rychlým krokem přistoupí k hromotlukovi a odepíná mu opasek.
Kovář Jech zase otevírá oči. Ztratil své reflexy a navíc jako městský člověk ve tmě skoro nic nevidí. Než stihne aktivovat teleport, Bořivoj mu strhává ze zad kabát.
"Ty pse!" řve Jech, divoce se obrací a buší všude kolem sebe do tmy.
Bez opaskem zrychlených reflexů však nemá šanci Bořivoje zasáhnout. Poslední dvě věci, co cítí, než je sražen k zemi, jsou rozepínání jeho kovářské zástěry a pak tupý úder do temena.
Žádné komentáře:
Okomentovat