#3

Kovář otevře oči a napne svaly. Marně. Je přivázán pevnými lany ke stromu a bez svých rukavic má jen velikou, nikoliv však nadlidskou, sílu.
"Kováři, věřím, že věříš, že děláš dobrou věc," ozve se Jánského hlas.
Bořivoj stojí před ním, jeho opasek v rukou, zbytek věcí nedaleko ohniště.
"Pse!" zavrčí.
"Lenora je dobrá obrozenkyně, o tom jsem slyšel," pokračuje dál Bořivoj a dívá se zuřícímu Jechovi do očí. "Financuje knihovnu pro českou literaturu a hodně se na jejím projektu nadřela. Ohledně té knihovny bych se tě ostatně mohl ptát, jestli je pravda, že pod ní máte tajné ústředí pro vaše tajné militantní akce, ale neudělám to, protože i když mírně překračujete zákon, do velké míry s vámi sympatizuji..."
"Tak pusť tu ženu!" procedí kovář skrz zuby. "Jsi vůbec Čech?"
"Jsem Čech a hrdý, ale v prvé řadě jsem policista a ctím zákon. Jak říkám, chválím Lenoře její obrozenské aktivity, ale je možná něco, co o ní nevíš."
Bořivoj vytahuje z kapsy papír a dává ho kováři před oči. Letmo zahlédne nadpis.
"Co je 'ordine d'arresto'?" řekne Jech nevrle.
"'Zatykač'," odvětí Jánský a strká papír zpět do kapsy. "Než se začala slečna Lenora zajímat o povznesení kultury a řeči, tak jí šlo především o vlastní kapsu a nenapadlo ji nic lepšího, než se stát přímo bossem mafie pašeráků opia, munice a alkoholu v neapolském distriktu. V distriktu, ve kterém mimo jiné pracuji pro řádovou policii i tajnou službu."
"To jsou kecy!"
Bořivoj přejde k ohništi, poklekne k dívce, která zde sedí a metá očima blesky.
"Nebudete křičet, že ne, ctihodná slečno?"
Přes šátek, který má v ústech, se ozývá něco, co nejspíš mají být nadávky.
"Kdybyste křičela, tak vás v tomhle odlehlém koutu lesa stejně nikdo neuslyší. Jediný výsledek by byl, že byste přivodila tadyhle panu Jechovi ukrutné bolení hlavy, neboť dostal ránu pažbou pistole do lebky."
Sundá jí roubík a dívka mu vzápětí plivne do tváře.
"Pliváním se rychleji dehydrujete a věřte mi, že i když jsem poslal Karla pro vodu, neočekávám, že s ní bude zpátky dříve, než v poledne," praví pistolník a utře si obličej rukávem. "A teď povězte, je-li pravda, co jsem říkal."
Lenora zarytě mlčí.
"Co na tom sejde," zvolá kovář od stromu. "Člověk se může změnit! Své činy již napravila!"
"Jak se dá, drahý kováři, napravit vedení organizace, která zabila Hucka Finna, tisknutím a sběrem knížek?"
Jech vypadá, že vůbec nechápe.
"Ty jsi zabila Huckleberryho Finna?" dívá se udiveně na Lenoru.
"Ovšemže ne!" zvolá dívka a zazmítá se v provazech. "Ty provazy mě tlačí, barbare!"
"Jistě, tajný agent od Mississippi Huck Finn měl problémy s chlastem, které se mu staly osudnými na tajné cestě do Neapole, kde se setkal s lacinou kořalkou slečny Lenory."
"Nikdo ho nenutil, aby to pil," prohlásí Lenora.
"Nikdo ho ovšem také nevaroval, že to je vyrobené čert ví jakými alchymistickými postupy."
"A co ta pouta?! Tlačí mě."
"Tady má někdo ale najednou jemné ručičky, že?" ušklíbne se Bořivoj. "Když jste po mně před chvílí plivala, nebylo to moc chování dámy."
"Její únos nebude k ničemu dobrý! Napravila se a dělá teď dobro, které ji tímto zabráníš dělat!" hlásí se zas svázaný kovář ke slovu.
"To není únos, ale zatčení. A zákon, ten je někdy slepý, ale dodržovat ho je třeba."
Jech vypustí pár sprostých slov, ovšemže samých českých, Purkyně by z něj měl radost. Na scénu se vrací Karel s vodou.
"Vida, jsi zde dříve, než jsem čekal. Nuže, ohledně tebe, kováři, ponechám ti zde zástěru, neboť tvá odolnost mě nijak neohrožuje. Zbytek musím naopak zkonfiskovat jako nepovolené ozbrojování a z důvodů překážení ve výkonu mé služby."
"Jaké ozbrojování, jaké služby?!" běsní kovář.
"Provazy trochu naříznu, asi tak, aby ses z nich mohl s vynaložením svých nemalých sil mohl po čase dostat. Bude to krapet bolet, ale to napraví zástěra, nemám pravdu?"
"Ty jeden bídný mizero, ty... ty..."
"Ano, ovšem," usměje se Bořivoj a jde hasit ohniště.
Je totiž čas vyrazit.