#1

"To šlo snadno," praví Bořivoj Jánský v sedle vozu taženého dvěma koňmi, se kterým v plné rychlosti opustil stodolu a dává se na cestu k lesu.
"Až moc snadno," kývne jeho pomocník Karel a podívá se na zmítající se svázaný náklad, se kterým to háže po podlaze.
"Všiml sis, Karle, toho muže se zlověstnými černými licousy?"
Karel chce odpovědět, v tu chvíli se však vrata stodoly změní v třísky a na cestu vyběhne muž v kovářské zástěře. Vůz má slušný náskok, kovář však běží spíš jak krvelačný démon, než člověk: Kmitá rychle nohama, co krok, to snad pět yardů, co hluboký nádech, to mírné zrychlení. A v očích neústupný výraz smrtichtivosti.
"Muž se zlověstnými licousy na šesté hodině," oznámí Karel a založí náboj do komory pušky.
"Ukaž," vezme si Bořivoj pušku, otočí se na kozlíku a přimhouří oko, což většinou znamená, že kolem začnou umírat lidi.
Kovář to, zdá se, koupí přímo do hrudi, sotva ho to však zpomalí, divně se zkroutí a už běží dál a kulku odhazuje z ruky.
"Je to tedy přesně, jak jsem si myslel," podotkne Bořivoj a tasí oba revolvery.
"To je jak?"
Karel chytá do obou paží otěže divých ořů.
"Je to kovář Jech," řekne Bořivoj a jako by taková informace stačila na vysvětlení, tak už nic nedodává, jen vstane a překročí do drožky.
"Dovolte, madam," řekne směrem k podlaze, když překračuje zajatkyni.
Kovář už skoro doběhl k vozu. Jeho pěsti se při běhu jako dvě velké kovadliny míhají vzduchem.
"Neskákej, kováři! Nechci to udělat, ale udělám to!" zvolá Bořivoj.
"Mhm!" vyrazí ze sebe Jech a vrhne své obří tělo do vzduchu, leč Jánského revolvery, s už i na tu dobu ilegálně velkým kalibrem, ho posílají zpět do prachu cesty.
Zkroucené kovářovo tělo zůstává ležet na úvoze a celý povoz mizí ve tmě lesa.
"Zbavili jsme se ho?" ptá se Karel, když pistolník usedá zpět vedle něj.
"Prozatím," řekne Bořivoj. "Je to kovář Jech, jeden z nejšílenějších a nejzarytějších obrozenců. Podle legend má několik součástí výstroje, které znásobují jeho už tak velkou sílu."
"O co jde?"
"Pokud si správně pamatuji, pak má Jungmannovy rukavice, které mu zesedminásobují sílu a také mu umožňují jednou za minutu chytit kulku, Šafaříkovu kovářskou zástěru, která mu zesedminásobuje odolnost i rychlost regenerace a která dokáže stabilizovat jednu smrtící ránu každou minutu."
"I useknutou hlavu?"
"To asi ne, ale průstřel komory, což jsem mu způsobil teď, to ano. No, pak má Polákův opasek, který znásobuje jeho reflexy a obratnost, no a Kollárovy boty, které sedmkrát znásobují jeho rychlost, energii skoku a dovolují mu přežít dopad i z velkých výšek na rovné nohy."
"Sedmkrát? Takže běhá... nějakých sto padesát mil v hodině?" podiví se Karel.
"To nejspíš ne," pokrčí rameny Bořivoj. "Ani jeho opasek by nedokázal zajistit tak dobrou koordinaci pro dvě nohy. Řekl bych, že dokáže zkrátka běžet asi tak rychle, jako kůň, možná chrt. Čehož jsme byli svědky."
"Pravda," kývne Karel hlavou.
"Podle legend má pak ještě teleportační Dobrovského kabát..." podotkne ještě Bořivoj a ve stejnou chvíli se za hlasitého prásknutí objeví naštvaný kovář Jech na voze.
"Legendy nelhaly," praví Bořivoj a vrhne se po kováři, zatímco Karel opět bere opratě.
"Zastavte vůz!" zahřmí Jechův hlas.
"Neintervenuj do těchto záležitostí," řekne mu výhružně Bořivoj a oba vyrovnávají rovnováhu na nadskakující podlaze.
"Baarggh!" zařve kovář a udeří rychlostí blesku na Bořivojovu čelist.
Jen Jánského léta zkušeností a železné svaly odvrátí jeho jistou smrt a zachytí pěst v letu. Následující sada ran na Jechův solar plexus je asi tak zbytečná, jako mlátit do železné zdi.